Překonání fokální dystonie podle Akiko Trush, část 10: Pět fází zármutku a přijetí

Zobrazení: 26

Desátý článek série se věnuje hluboce lidskému tématu – procesu psychického uzdravení po ztrátě schopnosti hrát nebo tvořit kvůli fokální dystonii. Akiko Trush popisuje, že uzdravení není jen fyzické, ale i emocionální. Prochází pěti fázemi podobnými těm, které zažíváme při ztrátě blízkého člověka – popíráním, hněvem, vyjednáváním, depresí a přijetím. Tyto fáze nejsou chybou, ale přirozenou součástí cesty k novému vztahu k sobě i ke svému tělu.

1. Popření – „To se mi nemůže dít“

První reakcí na dystonii bývá odmítnutí. Akiko popisuje, že zpočátku si říkala, že jde jen o únavu, že to „přejde“. Mozek tak chrání vědomí před šokem. Popření poskytuje čas, aby se člověk mohl s novou realitou postupně vyrovnat. Problém nastává, když v této fázi uvízneme – tehdy ztrácíme možnost hledat pomoc a změnu.

2. Hněv – „Proč já?“

Když se popření zlomí, nastupuje hněv. Na tělo, na osud, na systém, na sebe. Akiko vzpomíná, že měla období, kdy cítila vztek pokaždé, když viděla ostatní hrát. Je to normální. Hněv je známkou toho, že se člověk znovu spojuje se svým cítěním – už není paralyzován, ale začíná reagovat. Klíčem je dovolit si hněv prožít, ale ne v něm zůstat. Jak říká Akiko: „Hněv je plamen, který může osvětlit cestu, pokud jím nespálíme sami sebe.“

3. Vyjednávání – „Když udělám všechno správně, uzdravím se“

V této fázi se objevuje potřeba kontroly. Lidé začnou hledat dokonalý cvik, léčbu nebo učitele, který jim „vrátí ruku“. Akiko přiznává, že i sama upadla do pasti perfekcionismu – chtěla najít zaručený systém. Teprve když si uvědomila, že vyjednávání je jen jiná forma odporu, začala se učit přijímat realitu takovou, jaká je. Uzdravení nepřichází z kontroly, ale z důvěry v proces.

4. Deprese – „Už to nikdy nebude jako dřív“

Tato fáze bývá nejtěžší. Když všechny snahy selžou, přichází smutek. Člověk si uvědomí, že starý způsob bytí je pryč. Akiko říká, že právě tehdy se objevilo její nejhlubší pochopení: „Dokud jsem se snažila být tím, kým jsem byla, bránila jsem se tomu, kým jsem se mohla stát.“ Deprese není konec – je to období ticha, ve kterém se rodí nové vnímání. Tělo i mysl odpočívají, aby mohly znovu povstat.

5. Přijetí – „Teď vím, kdo jsem“

Přijetí neznamená rezignaci. Znamená soucit. Akiko popisuje, že ve chvíli, kdy přestala bojovat s dystonií, její tělo se začalo přirozeně uzdravovat. Už to nebyla bitva mezi „já“ a „mým tělem“, ale spolupráce. Přijetí umožňuje znovu cítit radost z doteku, tónu i ticha. Je to stav, kdy člověk chápe, že cesta sama je cílem.

Jak poznat, že přijetí přichází

• Napětí ustupuje i bez cvičení – tělo se samo uvolňuje.
• Hněv se mění v porozumění.
• Hledání „řešení“ ustupuje tichému naslouchání sobě.
• Hudba, malba či dotek znovu přinášejí radost, nikoli bolest.

Emoce jako průvodce, ne překážka

Akiko připomíná, že všech pět fází je třeba projít, nikoli obejít. Každá z nich má svůj smysl – chrání, čistí, učí. Uzdravení není přímka, ale spirála: člověk se do některých fází vrací, vždy však s hlubším porozuměním. Přijetí neznamená konec cesty, ale nový začátek – stav, kdy tělo, mysl a duše znovu spolupracují.

Klíčové poznatky

• Uzdravení z fokální dystonie má i psychologickou rovinu – prochází pěti fázemi zármutku.
• Každá fáze má svůj účel a přispívá k vnitřnímu růstu.
• Přijetí znamená obnovu důvěry v tělo, nikoli rezignaci.
• Teprve v přijetí se může objevit skutečný klid a svoboda pohybu.

Poznámky

Kanál Akiko: https://www.youtube.com/@themindfulpianist8606
Článek spoluvytvořil Chat GPT na základě přepisu desátého videa Akiko Trush o fokální dystonii.

---

• Předchozí článek: Překonání fokální dystonie podle Akiko Trush, část 9: Rovnováha místo sebelítosti – skryté „výhody“ nemoci
• Následující článek: Překonání fokální dystonie podle Akiko Trush, část 11: „Neutralized vision“ – mentální technika proti strachu a třesu
• Všechny články rubriky