Devatero řemesel, desátá bída

Jestliže desátá by měla být bída, pak je lépe devatero řemesel nezkoušet, ale co když desátý by mohl být ten pravý poklad? Kdo to ví? Krátké zamyšlení nad známým příslovím

Když mi dnes padlo do ucha toto přísloví, rozhodnul jsem se o něm napsat, protože jsem si hned vzpomněl na příhodu, která mi toto přísloví připomíná. Byl jsem v létě 2003 na vystoupení skupiny Hurikán a obdivoval jsem tehdy jejich baskytaristu Tomáše. O pauze jsem šel za ním, poprosit ho o pár muzikantských rad a pověděl mu také, že hraju na baskytaru, ale také na kytaru. Hned mi tehdy řekl: "Devatero řemesel, desátá bída". Vzpomínám si, že jsem pak doma přemýšlel, co mi přesně tím chtěl říci a po nějakém čase jsem sáhnul po kytaře a hraju na ni dodnes. Ne, že bych na baskytaru už vůbec nehrál, nakonec ťukám, cvrnkám a foukám do všeho možného, ale kytara je od té doby mým hlavním nástrojem a stala se mi také celoživotním průvodcem i osudem. Nikdy jsem také nelitoval, že jsem takhle zvolil.

Tohle přísloví nám v prvé řadě tedy říká, že nebude asi úplně dobré skákat z jedné věci na druhou, protože ta desátá  by mohla být právě ta bída. Na hudební škole často vidím, že jeden zkusí flétnu, pak kytaru a nakonec bicí, než zjistí, že hudba jej vlastně vůbec nezajímá, že ji neposlouchá a že ani nezná žádnou píseň. Jiný zase přes fotbal, basketbal, atletiku a šachy zase zjistí, že nejlepší je to stejně doma u tabletu. No ale kdo může vědět, které řemeslo je to pravé? Kde se schovává ten pravý zlatý poklad? To vlastně nemůžeme vědět dříve, než to všechno vyzkoušíme. To vlastně není špatná vlastnost vyzkoušet více věcí, navíc když jich je k dispozici takové veliké množství. Vyzkoušením devatera řemesel tedy nemusíme nakonec objevit bídu.

Poutník v Labyrintu světa a ráji srdce jde také od řemesla k řemeslu a žádné se mu nelíbí. Ale proč se mu vlastně nelíbí? Nelíbí se mu proto, že řezníci prodávají mršinu za draho, zlatníci prodávají šperky z nekvalitních materiálů a vědci se zase hádají o nesmyslech a to co vymyslí není vůbec k užitku. Jenže řemesla se mu nelíbí až když je pozná. Dokud je nepozná, tak neví, že se mu nelíbí. Pročež tedy až vlastním prozkoumáním může zjistit co a jak. Jak tedy poznat, co pro nás může být to pravé?

Jednu radu bych nakonec přece jen měl. Jedno z řemesel, které bychom mohli vyzkoušet, by mohlo být řemeslo naslouchat. Než však o řemeslo, jedná se možná spíše o umění. Totiž kdybychom tímto začali, nemuseli bychom možná procházet tolika jinými řemesly a nemuseli bychom tak složitě zjišťovat, jestli nám vyhovují nebo ne. Kdyby člověk správně naslouchal, mohl by ušetřit spoustu času a vybrat řemeslo dříve. Můj příběh výše, je vlastně přesně o tom. Poslechnul jsem si tehdy radu moudrého člověka, který mi sice neřekl, abych hrál na kytaru, ale zrovna tehdy jsem naslouchal. Snad jsem měl tehdy správně nastavený přijímač. Vybral jsem si tehdy kytaru a myslím, že to bylo správně.

Pokud jste to ještě nevyzkoušeli, přál bych vám, abyste to zkusili. Abyste zkusili naslouchat a abyste měli správně nastavený přijímač. Přál bych vám také, aby ta desátá pro vás nebyla bída.

---

• Předchozí článek: Lyže nejsou sáňky
• Následující článek: Kde je dar, tam je i dárce
• Všechny články rubriky