Recenze: Koncert skupiny Dywan

Recenze vystoupení hardrockové skupiny Dywan z 18. 11. 2023 v Music Club Maxim v Moravském Krumlově

Na koncert kapely Dywan jsem se v pravdě těšil už mnoho dní předem. Letos i loni jsem ji slyšel na moravskokrumlovském Food festivalu, kde v obou případech uzavírala celý koncertní set a v obou případech bezesporu vytvořila mimořádné vyvrcholení obou těchto akcí.
DYWAN je rocková kapela z Moravskokrumlovska. Od svého vzniku v roce 2019 se zaměřuje především na interpretaci klasických hardrockových a heavymetalových hitů. Repertoár tvoří skladby legend jako Deep Purple, AC/DC, Iron Maiden, Accept, Helloween nebo Judas Priest. Pestrou nabídku dále rozšiřují skladby od Uriah Heep, Joan Jett nebo Ronnie James Dio. Složení kapely je od počátku neměnné: Lenka Řezáčová – zpěv, Karel Bloudíček a Broněk Čepera – kytary, Dušan Bašta – baskytara a Martin Žák – bicí. Kapelu lze slyšet zejména na různých festivalech a kulturních událostech v okolí Moravského Krumlova nebo na soukromých akcích rockových nadšenců.
Koncert, o kterém chci mluvit, se uskutečnil v sobotu 18. 11. 2023 v moravskokrumlovském Music Clubu Maxim. Vystoupení Dywanu ten večer sestávalo ze dvou sérií oddělených krátkou přestávkou. Na playlistu byla nepřeberná spousta hitů od kapel výše zmíněných, ovšem za všechny ty rockové standardy si vybavuji především Smoke on the Water, Paranoid, You shook me all Night Long, samozřejmě Highway to Hell, dále Living after Midnight, ale utkvěly mi především písně Run to the Hills a I Want Out.
Porovnáním všech tří vystoupení, která jsem zatím mohl slyšet, toto poslední stálo určitě nejvýše. Elektronické bicí mi na otevřené scéně v určitých fázích přicházejí poněkud chemické, ale v menším prostoru Music Clubu Maxim byl zvuk úplně v pořádku. Zde akustické bicí často vytvářejí velmi hlučnou atmosféru, kde se člověk v hudbě jen velmi těžko orientuje. Několikrát jsem zde v klubu s akustickými bicími zažil nesnesitelné stavy hluku, kdy zvukaři tavili do červených, jako by se nechumelilo. Jako nevidící si raději užiju čistší, méně hlasitý zvuk, a právě tak tomu bylo teď při vystoupení Dywanu. Dle mého názoru jsou tedy do takovýchto prostor elektronické bicí vhodnější. Málokdy se také stává, že zpěv bývá srozumitelný. Ten při těchto akcích bývá jen jakýmsi dalším hudebním nástrojem, slovům bohužel nebývá často rozumět. Mohu však říct, že zde byl zpěv hezky srozumitelný a rozsah i barva zpěvačky Lenky Řezáčové jsou zcela mimořádné. V některých chvílích tlačí na hlasivky možná až příliš, ale i to mi zde v menším prostoru přišlo zcela v pořádku. Obecně mohu říci, že jsem si zde zvuk užil zdaleka nejlépe oproti dvěma předchozím vystoupením. Možná, že energie směrem od zpěvačky a kontakt s posluchači by mohli být intenzívnější, zdálo se mi totiž, že mezi některými písněmi dochází k propadům. Ale je to zase jen možná dáno tím, že jsem nevidící.
Chtěl bych také vyzdvihnout výkony všech kytaristů, především Broňka Čepery, který svá sóla zvládá bravurně a s nadhledem, a to při zcela čisté intonaci. Srozumitelné uchu lahodící kytary mi přivodily opravdu krásný hudební zážitek. 
Kapela obecně v tomto složení působí sehraně a kompaktně a přál bych jí, aby jim tato pohoda vydržela co nejdéle. Zároveň také doporučuji všem fanouškům tohoto žánru, aby navštívili některý koncert kapely Dywan. Věřím, že budou nadšeni.

---

• Následující článek: Recenze: Koncert kapely Kamelot
• Všechny články rubriky