Lyže nejsou sáňky

Obě jsou to barvy, jedna je zelená, druhá je červená, každá má ale jiný význam. Proč lyže nejsou sáňky a sáňky nejsou lyže? Není náhodou všechno jen cesta?

Autorkou tohoto netradičního přísloví je moje starší dcera a vyslovila je ve svých sedmi letech. Ačkoli je sama tvůrcem, v dané době ani možná netušila, jak hlubokou myšlenku vlastně pronesla. Když jsme společně probírali přísloví jiné, že není všechno zlato, co se třpytí, tak jí napadla právě tato analogie. Možná, že to není analogie úplně přesná, ale rozhodně velmi podobná. Jal jsem se tedy poté vyložit jí, co vlastně vymyslela.

Nebylo by asi úplně vhodné, abychom manikúrními nůžkami stříhali silný karton, jako jsem to zkoušel ve škole já, když jsem si je kdysi s sebou přinesl. Zrovna tak by asi nebylo vhodné si zahradními nůžkami stříhat nehty. V čem je asi zádrhel, dobře tušíme. Prostě nejsou nůžky jako nůžky. Jinak také prostě lyže nejsou sáňky. Narazili bychom také asi v případě, kdybychom se zelenou pastelkou pokoušeli kreslit červeně. Obě jsou to sice pastelky, obě jsou určeny pro kreslení na papír, ale červeně bude asi lepší kreslit právě červenou pastelkou. Také lyže a sáňky jsou oboje určeny pro ježdění na sněhu, ale ze sáňkami žádnou velkou parádu neuděláme.

Přemýšlel jsem ještě pak, zdali naše přísloví neobsahuje i nějakou další myšlenku, která by více postihla naše lidské chování. Při hledání takovýchto hlubších vztahů je někdy zapotřebí trochu představivosti nebo dokonce fantazie, ale zde mě poměrně ihned napadla ekvivalence našeho výroku. Lyže sice nejsou sáňky, ale stejně tak sáňky nejsou lyže. Lyžovat na sáňkách je stejná hloupost jako sáňkovat na lyžích.

Chodí-li lidé do práce, ve které jsou nešťastní pouze proto, že potřebují vydělat peníze a své neštěstí omlouvají právě oněmi penězi, pak by se dalo říct, že nejezdí na lyžích, ale možná spíše než na sáňkách jen po igelitu. Vím, že je tohle poměrně příkrý soud a jsem velmi dalek tomu říkat či snad kázat, jak by to mělo být správně, to prostě jen proto, že to vědět nemohu. Představa však, že by člověk dělal po celý život věci, které ho nebaví, je představa děsivá. Pracovat je nutnost a troufám si říct, že do značné míry i smyslem života a každá práce má svůj smysl, ale domnívám se, že dělat ji bez toho, že by vás bavila, je za trest. Hledejme proto cíl a smysl našeho konání i když je to často velmi složité. Hledáním totiž můžete najít tu dobře schovanou perlu a najít místo igelitu právě ony lyže.

---

• Předchozí článek: Adam musí mít Evu, které by ukázal, co udělal
• Následující článek: Devatero řemesel, desátá bída
• Všechny články rubriky