Překonání fokální dystonie podle Akiko Trush, část 9: Rovnováha místo sebelítosti – skryté „výhody“ nemoci

Zobrazení: 3

Devátý článek série přináší odvážný a citlivý pohled Akiko Trush na psychologickou stránku uzdravování. Akiko otevřeně mluví o tom, že nemoc – v jejím případě fokální dystonie – někdy nese i „skryté výhody“. Ukazuje, že sebelítost, přehnaná opatrnost či potřeba pozornosti mohou nevědomě bránit zotavení. Cílem není sebeobviňování, ale pochopení a nalezení vnitřní rovnováhy.

Proč nemoc někdy přináší úlevu

Akiko vypráví, že po propuknutí fokální dystonie cítila nejen bolest a zklamání, ale i zvláštní úlevu. Nemusela už neustále dokazovat svou hodnotu, nemusela hrát pod tlakem. Nemoc jí poskytla „důvod“ k odpočinku, který si dříve nikdy nedovolila. Tento paradox – že nemoc někdy přináší jistou formu úniku – je podle ní přirozený. Tělo se snaží chránit, když je dlouhodobě přetížené, a někdy mu k tomu poslouží právě nemoc.

Skryté výhody, které brání uzdravení

V průběhu času si Akiko všimla, že část její mysli se nemoci nechce vzdát. Dystonie jí dávala „identitu“ – byla obětí okolností, mohla se k sobě chovat s pochopením, které si dříve nedopřávala. Zároveň se však tímto přístupem uzavírala před změnou. Sebelítost sice přináší útěchu, ale zároveň zadržuje energii potřebnou pro uzdravení.

Rozpoznání bez odsuzování

Akiko zdůrazňuje, že cílem není boj s emocemi, ale jejich přijetí. Když si člověk uvědomí, že část jeho psychiky v nemoci nachází jistou výhodu, není to důvod ke studu. Naopak – je to klíčový krok k pochopení sebe sama. „Nemůžeme pustit něco, co si ani neuvědomujeme,“ říká Akiko. „Jakmile to uvidíme, začíná skutečné léčení.“

Cvičení: rovnováha mezi bolestí a vděčností

Akiko doporučuje jednoduchý vnitřní rituál:

1. Najděte si klidné místo a zavřete oči.
2. Připomeňte si, co vám nemoc vzala – čas, svobodu, schopnost hrát, jistotu.
3. Poté si zkuste položit otázku: „Co mi tato zkušenost dala?“ Může jít o trpělivost, soucit, hlubší pochopení těla nebo vztahů.
4. Přijměte, že obě stránky – bolest i dar – jsou součástí téhož procesu.

Toto cvičení pomáhá znovuobjevit rovnováhu mezi přijetím a změnou. Akiko říká, že uzdravení není potlačení bolesti, ale její přeměna ve vědomí.

Když se nemoc stane učitelem

V jednom z momentů svého uzdravování si Akiko uvědomila, že dystonie jí vlastně ukázala, jak žila – bez naslouchání, bez hranic, bez klidu. „Moje tělo mě donutilo zastavit,“ říká. „Byla to tvrdá, ale upřímná lekce.“ Tento posun vnímání – z odporu k porozumění – otevřel prostor pro uzdravení. Když člověk přestane s nemocí bojovat, může konečně slyšet, co se skrývá pod povrchem.

Jak poznat, že se rovnováha vrací

• Zmizí potřeba mluvit o nemoci neustále.
• Objevuje se klid i v nejistotě – už není třeba dokazovat ani litovat.
• Pohyb se stává přirozeným, bez snahy o kontrolu.
• Člověk znovu cítí vděčnost za maličkosti – za teplo, dech, tón, dotek.

Nemoc jako součást cesty

Akiko uzavírá, že nemoc není selhání. Je to zpráva od těla, které žádá o rovnováhu. Když tuto zprávu přijmeme bez odporu, promění se bolest v poznání. A právě tehdy se ztrácí důvod, proč by nemoc měla zůstat – splnila svůj účel.

Klíčové poznatky

• Nemoc může mít i skryté psychologické „výhody“ – úlevu, pozornost, identitu.
• Uvědomění těchto výhod je krokem k uzdravení, ne k obviňování.
• Rovnováha mezi přijetím a změnou je základem léčení.
• Fokální dystonie může být tělesnou i duševní lekcí, která učí respektu a klidu.

Poznámky

Kanál Akiko: https://www.youtube.com/@themindfulpianist8606
Článek spoluvytvořil Chat GPT na základě přepisu devátého videa Akiko Trush o fokální dystonii.

---

• Předchozí článek: Překonání fokální dystonie podle Akiko Trush, část 8: Emoce a vnímání – stejné publikum, jiný svět
• Následující článek: Překonání fokální dystonie podle Akiko Trush, část 10: Pět fází zármutku a přijetí
• Všechny články rubriky