Recenze: Koncert skupiny Wohnout

Zobrazení: 878

Skupina Wohnout vystoupila v sobotu 1. června 2024 od 22:00 v rámci Roku fotografie na Městských slavnostech v Náměšti nad Oslavou. Koncertu na náměstí přihlíželo přibližně 1500 diváků.

Změna playlistu a syrovější zvuk

Jako dřívější pravidelný návštěvník Wohnoutích vystoupení, ještě z dob Pedra a pana Bendy, se počítám za skalního fanouška skupiny, i když naposledy jsem ji naživo viděl hrát již velmi dávno, a to na Brněnském Majálesu v květnu 2017. Playlist se věru od té doby značně proměnil. Nemohly tehdy samozřejmě zaznít písně, které vyšly až v letech následujících, ale i tak bylo změn velmi mnoho.
Přesně hodinový Wohnoutí set začal písní Gastrosexuál (Našim klientům, 2011) a od první vteřiny bylo jasné, že zvuk je velmi syrový, lépe řečeno syrovější, než jak jsem si jej pamatoval a následně ověřil s nahrávkou z Vyžlovky z roku 2016. Téměř na mě dýchal zvuk alba Polib si dědu (2006), ze kterého však neměla dnes zaznít ani jedna píseň. Následovala píseň Bublina (Našim klientům) a měla připomenout, že Wohnout je pohodová partička z Vinohrad a že hudbou se především baví oni sami, nebo aspoň myslím, že to tak je. Vzpomněl jsem si na citaci Matěje Homoly z knihy Wohnout, sladkých 20, kde píše:

[…] "Jakej je samotnej koncert nezáleží až tak na nás, jako spíš na lidech. Nejsme natolik suverénní, abychom se před chladnějším publikem na pódiu rozkrájeli. Vytušíme náladu a podle toho hrajeme, jako bychom byli spíš zrcadlo těch pod námi. Není to úplný plus, ale nemůžeme za to, jedná se o vrozenou vlastnost naší kapely."
Ano, uvědomil jsem si, že atmosféra vystoupení není taková, jako před dvaceti lety, ale bylo to vlastně námi posluchači. Přesto, ačkoli to bylo již druhé vystoupení Wohnoutů ten den, jejich přednes byl zcela v pořádku a prach starých časů se tak silně rozvířil. Taktéž píseň Depardieu (Miss maringotka, 2018) zazněla velmi syrově.

Až mě najdou, tak to pochopí

První opravdové rozechvění pro mě přišlo však až s písní Rayda (Rande s panem Bendou, 2004). Inu, nad ránem rozlejhaj se naše prosby, naše prosení a jakej že to čtvereček, z kterýho jsme v mládí zmatení? Sílí to prej v máji. Tak, tak, to mi ukápla první slza.
Po písni Sladký dřevo (Miss maringotka), kterou považuji za mistrovský poetický kus, zazněl Pedro se vrací ze stejnojmenného alba (2002) a připomněl, že léto se blíží. V následující písni nám pak Honza Homola vysvětlil, jak vzniká Hloupá písnička (Miss maringotka). To máte tak. K jednomu tónu přidáme druhý, ke druhému třetí a následně čtvrtý. A je to! Vědět to dřív, skládal bych taky.
Po kremrolí dvojici písní Barbíno a Fanynka, které jsou v našich končinách značně populární (Laskonky a Kremrole, 2014), se také více projevilo i publikum. Snad to byl záměr, protože si kapela hezky připravila píseň Banány (Cundalla, 1998), která se na playlistu stále drží. Jak říká Matěj, to jsme tehdy jen tak blbli na kytary:
[…] "Pro někoho hit, pro jinýho shit, každopádně jsou Banány písnička, která je hodně spojená s našima začátkama. Asi proto, že je postavená na kytarový vyhrávce, která zní, jako když nadává slepice. Banány vznikly na základě kytarovýho cvičení, tedy náhodou. Část nápadů se dostavuje právě touhle cestou. Sedíš s kytarou na židli, ale neskládáš, spíš jedeš stupnice, rozklady akordů a podobně, takže nic zajímavýho pro širokou veřejnost. Občas z toho něco kápne, když to takzvaně sepne."
Opět citace Matěje Homoly, tehdy to prostě seplo. Hammering byl jak vystřiženej.

Divný období

Poslední třetina koncertu začala zcela novou písní Nevěsta, která bude zřejmě zařazena na novém albu, jež Wohnouti na letošek plánují. Před měsícem k ní vyšel také klip. Kapela na šňůře (Karton veverek, 2009) mi znovu připomněla knihu Wohnout, sladkých 20, kterou jsem hltal jako román a při čtení kapitoly o přípravách na veverčí album si i poplakal:
[…] "V době, kdy jsme měli před šestou deskou, nám začalo takový divný období. Dostavilo se zcela nenápadně a trvalo zhruba dva roky. Stvořila ho patrně směs tvůrčích a soukromejch krizí. Jako by na kapelu padl nějakej stín. Honzu na chvíli přestalo bavit hrát a nešlo to nazvat jinak než vyhořením. Chtěl se na to vykašlat, tenhle stav nesporně zažilo hodně muzikantů. Najednou ti přestane dávat smysl to, co si doteď dělal rád a s nadšením, přijde ti všechno stereotypní a nikam nevedoucí. Nikdo za to nemůže, není to ponorka s kámošema, ale s hudbou, která se ti protiví. Tak jsme Honzu s klukama různými argumenty přesvědčovali, ať je v pohodě, a když znovu naskočil, přišla tahle krize na mě."
Dnes naštěstí víme, jak to dopadlo. Wohnout hraje dál a blíží se mu třicítka.

Některé věci se nemění

Díky moc (Laskonky a kremrole) pak byla představena jako poslední píseň setu a kdo dobře poslouchal, dozvěděl se, že si každej může..., tak díky moc!
Jako přídavky zazněly ještě dvě písně Dobrý den, pane Kohák a Svaz českých bohémů (Našim klientům). Toto album, bylo tedy v setu nejpočetnější a asi se není co divit, je to album zlomové. Já je při své periodizaci tvorby Wohnoutů kladu na samotný počátek prozaického období, které trvá dodnes. Zazněly tak písně napříč tvorbou, zkrátka ale přišly alba Polib si dědu (2006) a HUH (2021).
Celkově byl zvuk i energie kapely po celou dobu koncertu vyvážený, skuteční fanoušci museli být dle mého názoru spokojeni. Drobné nečistoty mi přišly jako pohlazení a když už se zdálo, že nezazní ani jedna melodie z alba Zlý noty na večeři (2000), přišel ještě závěrečný taneček celé čtveřice na podklad skladby Číňani v Tibetu, která je právě z tohoto alba. Když jsem se manželky ptal, co že se to děje, odpověděla mi, že všichni tancují. Zeptal jsem se jí proto, jestli mi to může nějak popsat a ona mi řekla, že to popsat nelze. Zeptal jsem se tedy znovu, jestli náhodou u tance nevypadají jako čtyři blázni a ona řekla, že přesně tak to vypadá. A pak, že se to nedá popsat. Některé věci se prostě nemění, díky Bohu za to!

---

Související obsah

• Wohnout a jejich nejzásadnější kytarová sóla, část 1
• Wohnout a jejich nejzásadnější kytarová sóla, část 2
• Wohnout a jejich nejzásadnější kytarová sóla, část 3

---

• Předchozí článek: Recenze: Koncert kapely Kamelot
• Následující článek: Recenze: Koncert German Brass
• Všechny články rubriky