Žádný strom neroste bez kořenů

Zobrazení: 4

Přísloví "Žádný strom neroste bez kořenů" ukazuje na příkladech Mozarta, Einsteina či Brailla, že žádný velký objev ani dílo nevzniká ve vzduchoprázdnu – vždy navazuje na předchůdce, tradici a inspiraci, bez nichž by nebylo možné vyrůst.

Když slyším toto přísloví, tak si vždycky vzpomenu na Alberta Einsteina a jeho speciální teorii relativity. Ta předkládá tak převratné postuláty, které, sepsány jediným mužem, vypadají, jako by snad spadly z nebe. Nikoho před Einsteinem nenapadlo, že rychle se pohybujícím objektům ubíhá čas pomaleji. Přesto ovšem bez Michelson–Morleyho pokusu by Einstein tuto myšlenku zřejmě nikdy nevyslovil. Připomeňme jen, že Michelson–Morleyho pokus prokázal, že světlo se šíří všemi směry stejně rychle, a to bez ohledu na rychlost zdroje či pozorovatele.
V podobném duchu bychom pak mohli mluvit i o obecné teorii relativity, kdy Einsteinovi pomohl jeho přítel David Hilbert se svými znalostmi Riemannova diferenciálního počtu. No a nakonec, kdyby se Albert Einstein narodil například v roce tisíc šest set, těžko by mohl formulovat svoje myšlenky speciální či obecné teorie relativity prostě proto, že v dané době se řešily problémy úplně jiné. Tedy, bez znalostí generací jemu těsně předcházejících, by o nich Einstein vůbec nemohl ani přemýšlet.
Ani Beethovenova hudba, která bývá považována za vrchol hudebního klasicismu a ke které se obrací skladatelé po celé devatenácté století, nevyrůstá sama ze sebe. Také Beethoven samozřejmě čerpá z hudby svých předchůdců, například od Haydna nebo Mozarta, a ve svých skladbách škrtá celé pasáže, které se Mozartovi podobají až příliš. Mozart samozřejmě také čerpá z hudby svých předchůdců a například, narozen v roce tisíc tři sta, těžko by mohl složit skladby, které od něj známe. Jeho hudba by byla možná významná, ale úplně jiná.
Když jsem ke studiu na konzervatoři dostal spoustu braillských materiálů, přišlo mi, že notopis je velmi složitý a ihned jsem začal přemýšlet o tom, jak Braillův systém vylepším a zjednoduším. Ale jak asi tušíte, vylepšení se nekonalo, každý můj pokus vedl pouze k tomu, že by systém byl složitější. Mohlo mě napadnout, že dvě stě let ověřený systém půjde vylepšit už jen těžko.
Ovšem i Louis Braille čerpá od svých předchůdců. Reliéfní písmo Valentina Haüye je však velmi složité a dvanáctibodový systém Charlese Barbiera také velmi komplikovaný. A tak se zdá, že šestibodový systém Louise Brailla je přesně to pravé. Je to písmo jednoduché jak pro čtení, tak pro zápis a přetrvává už dvě stě let.
Zdá se tedy, že přísloví, že žádný strom neroste bez kořenů, je beze zbytku pravdivé. Ale když se hovoří o Einsteinovi, nikdy už se nehovoří tolik o Michelsonovi a Morleym, nebo Davidu Hilbertovi či Riemannovi. Když se hovoří o Mozartovi, nikdy už se tolik nevzpomíná Johann Christian Bach nebo Giovanni Battista Pergolesi. A když se mluví o Louisi Braillovi, nikdy už se nemluví o Charlesi Barbierovi či Valentinu Haüyovi.
Mohlo by se tedy zdát, že geniální myšlenky snad padají z nebe. Ale jak se zdá, ony z nebe přece jen asi padají. Teorie relativity by sice nevznikla bez Michelsona–Morleyho, ani bez Hilberta či Riemanna, ale rozhodně by nevznikla bez Einsteina samotného. Ani Mozartova hudba, inspirovaná desítkami jeho předchůdců a současníků, by nevznikla bez samotného Mozarta. A i když Louis Braille čerpal od svých předchůdců, tak jeho písmo je jen jeho písmem. Závěrečná geniální myšlenka totiž může pocházet jen od toho, kdo je geniální.
Mějme proto prosím v úctě všechny ty, kteří stvořili velké myšlenky, ale i ty, na jejichž základech mohly tyto myšlenky vyrůst.

---

• Předchozí článek: Dvakrát měř, jednou řež, aneb v podstatě, prostě, tedy a vlastně
• Všechny články rubriky