Co všechno je slyšet v jedné známé skladbě, když se jí interpret zabývá opravdu do hloubky? V druhém rozhovoru pro All Things Six Strings nás David Leisner provází Bachem, Ginasterou, Villa-Lobosem a Mertzem. Fokální dystonie tu není hlavním tématem. Pro mě je však důležité vidět za příběhem návratu ke hře také hudební svět, do něhož se vracel.

Bach po návratu ke kytaře

Leisner spojuje svou bachovskou nahrávku z roku 1997 s obdobím krátce po návratu z dlouhých potíží s dystonií. Není to jen doklad obnovené techniky. V rozhovoru vysvětluje, kolik otázek se týká samotné interpretace: co znamená opakování, jaký prostor má ozdobení a jak lze přinést nový život do hudby, kterou všichni zdánlivě znají.

Rozlišuje běžné ornamenty a širší obměňování opakovaných úseků. První průchod může posluchači představit základní podobu, opakování potom nabídnout jiný detail. Nejde o libovolné přepisování skladby. Zmiňuje zkušenosti a setkání s hudebníky, kteří jej přivedli k historicky poučenějšímu a současně živému přístupu.

Ukázka Bourrée anglaise z Bachovy flétnové partity přenesená na kytaru tak otevírá otázku, zda při druhém poslechu slyšíme totéž, nebo nový způsob vedení hlasu. Pro vlastní poslech si z toho odnáším jednoduchý úkol: sledovat vztah mezi prvním uvedením a návratem, ne pouze počet správně zahraných tónů.

Ginastera a hravost ukrytá v náročnosti

U Ginasterovy sonáty vzpomíná Leisner na osobní práci se skladatelem v době ženevské soutěže. Technicky složitá hudba při takovém setkání získala konkrétní charakter. Za vnější vážností skladatele nacházel humor, nápad a škádlivost, které jsou důležité i pro Scherzo.

Tohle považuji za podstatný interpretační postřeh. Obtížnost skladby může vést k tomu, že ji hráč prožívá především jako překážkovou dráhu. Publikum ale nemá slyšet pouze námahu jejího zvládnutí. Potřebuje se k němu dostat i důvod, proč je tato hudba napsaná právě takto: neklid, překvapení, lehkost nebo žert.

Villa-Lobos: jednoduchost není prázdnota

Třetí preludium Heitora Villa-Lobose obrací pozornost jiným směrem. Místo efektního dokazování techniky se otevírá prostor pro lyriku, čas a vztahy mezi tóny. Leisner mluví o hodnotě takové soustředěné jednoduchosti. Známá skladba nemusí být vyčerpaná jen proto, že ji často slýcháme.

Pro mě je na tom důležité, že hloubka není odměnou až za rychlost. Tón může mít význam díky tomu, jak navazuje, jak dlouho trvá a jak se mění jeho barva. U hudebníka, který právě nemůže používat celou technickou výbavu, je to cenná připomínka šíře hudební práce. Není to tvrzení, že pomalá skladba automaticky představuje vhodnou rehabilitaci.

Jedna kytara a různí lidé

Rozhovor se na chvíli obrací k Leisnerově kytaře Johna Gilberta z roku 1982. Mluví o dlouhodobém vztahu k jednomu nástroji a o tom, proč mu vyhovuje. Současně popisuje zkušenost, kdy tentýž jiný nástroj působil rozdílně v rukou různých hráčů, včetně Emanuela Segreho.

Závěr pro mě nespočívá v hledání nejlepší značky. Nástroj a člověk se ovlivňují. Dojem z vlastní hry je dobré doplnit poslechem někoho dalšího, ale ani cizí výborný výsledek nemusí znamenat stejné podmínky pro každého. Také v technice rukou je užitečné nepřenášet obdiv bez přemýšlení do napodobování.

Mertz a zvuková představivost

U Mertzovy Uherské fantazie se otevírá svět rytmického charakteru, pěveckosti a zvukových představ. Leisner upozorňuje na to, jak mohou hudbu osvětlit souvislosti s jinými nástroji nebo zpěvem. Představa cimbálu či sborového výrazu může interpretovi nabídnout konkrétnější zadání než neurčité „zahraj to zajímavěji“.

Takové obrazy nejsou samy o sobě historickým důkazem, co skladatel zamýšlel. Jsou interpretačními možnostmi, které je třeba ověřovat poslechem a hudebním textem. Leisner připomíná také své dlouhodobé úsilí o Mertzův repertoár. Nejde mu pouze o to přidat do programu další jméno, ale ukázat kvalitu opomíjené hudby.

Učit se od klavíristů a znát širší souvislosti

Pro porozumění repertoáru 19. století doporučuje nepohybovat se pouze mezi kytarovými nahrávkami. Způsob, jakým velcí klavíristé pracují s časem, frází a charakterem, může osvětlit i Mertze. Podobně pomáhá znalost skladatelových dalších děl, dobových souvislostí a formy.

To není úkol převést cizí nástroj do kytary doslova. Jde o širší hudební vzdělání. Zpěvák může učit kontinuitě fráze, klavírista práci s časem a smyčcový hráč vedení linky. Vlastní nástroj pak zůstává místem, kde se poznatek musí přirozeně proměnit.

Co zůstává dostupné i při omezené hře

Z tohoto rozhovoru si pro čtenáře s FD vyvozuji možnost pracovat s hudbou i mimo opakované zkoušení postiženého pohybu. Lze porovnat dvě interpretace, popsat charakter úseku, poslouchat návrat tématu nebo si zaznamenat nápad na frázování. Pro nevidomého může být stejně vhodná hlasová poznámka jako zápis do not pro vidícího.

Leisner také mluví o nutnosti některé nabídky odmítnout, má-li zůstat čas na důležitou práci. To je pro mě stejně praktické jako technická rada: kapacita není neomezená. Jeho obnovená kariéra není jen seznamem toho, co ruka opět zvládne. Je prostorem pro rozhodování, co má hudebně smysl.

Orientační místa v přepisu: 07:08 Bach a opakování; 15:00 Ginastera; 22:00 Villa-Lobos; 27:00 nástroj a hráč; 31:00 Mertz; 43:00 širší hudební souvislosti. V přepisu mezi rozhovory probíhají hudební ukázky.

Zdroj rozhovoru

• Podcast: All Things Six Strings.
• Epizoda: David Leisner - Research and Thinking Behind Original Performances of Great Music.
• Moderátor: Rick Cox.
• Host: David Leisner.
• Vydáno: 2021-10-26 v 21:46:28 UTC.
• Platforma dodaného podkladu: Apple Podcasts.
• Poslech a údaje o pořadu: All Things Six Strings – Archiv pořadu; epizodu určují uvedený název a datum.
• Podklad: dodaný anglický přepis 07 - David-Leisner---Research-and-Thinking-Behind-Original-Performances-of-Great-Music.txt. Zjevné chyby automatického rozpoznávání jmen a názvů jsou redakčně opraveny; tento článek je tematickým zpracováním, nikoli doslovným překladem.

Další přímý zdroj: David Leisner: kniha Playing with Ease. Osobní zkušenosti a pedagogické názory v rozhovoru nejsou univerzálním léčebným postupem pro fokální dystonii.

David Leisner – všech deset rozhovorů

1. David Leisner: méně kontroly, více hudby
2. David Leisner: jak propojit tělo, techniku a smysl skladby
3. David Leisner: vlastní hudební hlas, tréma a důvěra
4. David Leisner: návrat po dystonii, tvorba a životní opora
5. David Leisner o fokální dystonii: první objev není konec cesty
6. David Leisner: nejprve člověk, potom kytara
7. David Leisner: co skrývá Bach, Ginastera, Villa-Lobos a Mertz (tento článek)
8. David Leisner: širší hudební život, cvičení a cesta z dystonie
9. David Leisner: hudba za hranicemi prstů a koncertu
10. David Leisner: Playing with Ease, skladba a radost ze spolupráce