Při debatě o kytaře se snadno začne u podnožky, úhlu krku a správného místa pro prsty. David Leisner v rozhovoru s Rickem Coxem obrací pořadí: nejprve je tu člověk a teprve potom nástroj. Zajímá mě, jak z tohoto jednoduchého obratu vyvozuje výuku, organizaci pohybu a přístup k dlouhodobému hraní.

Nástroj přizpůsobovat člověku

Moderátor Rick popisuje vlastní zkušenost se změnou opory kytary a její polohy. Je důležité neplést jeho příběh s Leisnerovým. Leisner dává přednost řešení, které dovoluje přirozenou oporu a nevyžaduje dlouhodobé přetváření těla podle nástroje. Vyslovuje se pro možnost mít obě chodidla na podlaze, ale nezakazuje podnožku všem lidem za všech okolností.

Podpěry i tradiční způsoby držení mají své výhody a omezení. Podstatné je, co konkrétnímu hráči umožňují: může se volně nadechnout, změnit polohu a hrát bez neustálého přidržování? Z rozhovoru nevyvozuji doporučení koupit určitou pomůcku. Nejdříve je třeba vědět, jaký problém má řešit.

Vzpřímenost není povinnost ztuhnout

Leisner propojuje chodidla, pánev, trup a hlavu, ale nechce vytvořit nehybnou sochu. Hráč může při konkrétním úkolu změnit polohu, například se přiblížit k vyšším polohám hmatníku, a potom se zase vrátit. Problémem může být spíše dlouhé setrvávání v předsunutí než samotný jednotlivý pohyb.

To je pro mě užitečné zpřesnění často neurčitého pokynu „seď správně“. Důležitá je možnost pohybu a návratu do příjemné opory. Totéž platí pro pozornost: trvalé sklánění nad rukou nemusí přinášet lepší kontrolu. Orientaci na nástroji lze opírat také o sluch, hmat a zkušenost s prostorem hmatníku.

Jak do tohoto pohledu vstoupila dystonie

Leisner připomíná svou zkušenost z let 1984 až 1996. Při návratu mu podle jeho výkladu pomohlo porozumění podpoře jemných pohybů většími svaly. Rozhovor však není pouze zkráceným příběhem vyléčení. Ukazuje, jak se osobní hledání spojilo s desetiletími výuky i s pozdější prací na koncertní jistotě.

Kniha Playing with Ease proto není jen knihou o dystonii. Zahrnuje vztah k tělu, práci obou rukou, cvičení i vystupování. Leisner považuje za důležité své poznatky předat a současně připouští, že se porozumění těmto věcem může dále vyvíjet. To mi připadá zdravější než představa definitivně uzavřené metody.

Volnost a velké svaly nejsou jedno slovo pro totéž

V rozhovoru rozlišuje širší svobodu pohybu a konkrétní zapojení větších svalových skupin. Jedno může pomáhat druhému, ale pouhé zvětšení pohybu ještě nedokazuje, že člověk pochopil jeho organizaci. Stejně tak rychlost není jediným měřítkem přínosu. Důležité je, zda hra působí méně sevřeně a zda zůstává hudebně živá.

Ukázky v knize mají často princip zřetelně zvýraznit. Takové předvedení nemusí být konečnou podobou běžné hry. Čtenář s FD by proto neměl z jedné metafory nebo obrázku odvozovat dávku opakování. Potřebuje znát konkrétní zadání a způsob vyhodnocení vlastní reakce.

Čtyři lekce nejsou příslibem uzdravení

Leisner zmiňuje, že pro svou práci s lidmi s dystonií požadoval určitý minimální počet setkání. Smyslem bylo dát prostor pochopení a dalšímu ověřování. Není to tvrzení, že čtyři lekce dystonii odstraní, ani obecná podmínka, kterou by měli převzít všichni učitelé.

Mluví také o rozšíření výuky na dálku během pandemie. Možnost spojit se přes internet mu otevřela kontakt s dalšími hráči, ale jednotlivé potřeby zůstávají rozdílné. Konkrétní organizační podmínky z roku 2021 zde nepředkládám jako dnešní nabídku. Podstatná je kontinuita zpětné vazby, nikoli slib výsledku v předem daném balíčku.

Dech má být součástí hry, ne dalším násilným úkolem

V pasáži o dýchání hledá Leisner cestu od zadržování a přebytečné kontroly k přirozenějšímu průběhu. V rozhovoru používá i konkrétní dechová zadání. Nepřevádím je zde na domácí instrukce k nucenému výdechu či čekání bez dechu. Pro základní pochopení je důležitější otázka, zda se z dechu při náročném místě nestává další oblast sevření.

Hudební fráze může pomoci dech vnímat v souvislosti, nikoli jako oddělenou technickou povinnost. Pro hráče s dystonií to zůstává doplňující téma společné práce, ne důkaz, že špatné dýchání samo nemoc způsobilo.

Umělecké projekty nezmizely za technickými tématy

Rozhovor se věnuje také nahrávkám a tomu, jak Leisner rozděluje čas mezi hraní a skládání. V době po pandemickém omezení koncertů mluvil o projektech se Schubertem, vlastní vokální tvorbou, repertoárem 19. století a novými skladbami. Zkušenost s nemocí přitom zasáhla i dřívější nahrávací plány; nejde o oddělený životopisný údaj bez následků.

Na konci se vrací i otázka podpory hudebníků nákupem jejich práce. Beru ji jako připomenutí, že za snadno dostupnou nahrávkou stojí čas, spolupracovníci a náklady. Pro mě celý rozhovor spojuje dlouhodobou péči o hráče s péčí o hudbu samotnou. Zdravější způsob práce má umožnit smysluplné hraní, ne vytvořit další nekonečnou soutěž v dokonalém sezení.

Orientační místa v přepisu: 08:46 opora kytary; 13:00 dystonie a kniha; 31:00 držení a pohyb; 40:56 výuka lidí s FD; 46:34 dýchání; 53:00 nahrávací projekty.

Zdroj rozhovoru

• Podcast: All Things Six Strings.
• Epizoda: David Leisner - Playing With Ease.
• Moderátor: Rick Cox; pořad uvádějí Tim a Rick.
• Host: David Leisner.
• Vydáno: 2021-07-19 v 22:25:15 UTC.
• Platforma dodaného podkladu: Apple Podcasts.
• Poslech a údaje o pořadu: All Things Six Strings – Archiv pořadu; epizodu určují uvedený název a datum.
• Podklad: dodaný anglický přepis 06 - David-Leisner---Playing-With-Ease.txt. Zjevné chyby automatického rozpoznávání jmen a názvů jsou redakčně opraveny; tento článek je tematickým zpracováním, nikoli doslovným překladem.

Další přímý zdroj: David Leisner: kniha Playing with Ease. Osobní zkušenosti a pedagogické názory v rozhovoru nejsou univerzálním léčebným postupem pro fokální dystonii.

David Leisner – všech deset rozhovorů

1. David Leisner: méně kontroly, více hudby
2. David Leisner: jak propojit tělo, techniku a smysl skladby
3. David Leisner: vlastní hudební hlas, tréma a důvěra
4. David Leisner: návrat po dystonii, tvorba a životní opora
5. David Leisner o fokální dystonii: první objev není konec cesty
6. David Leisner: nejprve člověk, potom kytara (tento článek)
7. David Leisner: co skrývá Bach, Ginastera, Villa-Lobos a Mertz
8. David Leisner: širší hudební život, cvičení a cesta z dystonie
9. David Leisner: hudba za hranicemi prstů a koncertu
10. David Leisner: Playing with Ease, skladba a radost ze spolupráce