Jak se mají prsty učit přesné pohyby, aniž by se hudebník proměnil ve správce stovek drobných příkazů? David Leisner v rozhovoru se Simonem Powisem propojuje anatomii, výuku a hudební představivost. Zajímá mě zejména jeho vysvětlení podpory menších svalů většími a střídání analytického cvičení s hledáním smyslu skladby.

Dvanáct let, která proměnila pohled na techniku

Leisner uvádí, že jeho fokální dystonie trvala od roku 1984 do roku 1996. Když se potíže objevily, nepovažovali lidé, u nichž hledal pomoc, jeho techniku za nápadně vadnou. To je důležitý detail: člověk může mít na pohled kultivovaný pohyb, a přesto ztrácet jeho ovládání. Z nemoci nelze automaticky udělat důkaz špatného učitele nebo nedbalého hráče.

Období omezené hry posílilo jeho skladatelskou práci. Proměnilo také výuku: když nemohl všechno předvést, musel přesněji formulovat, co má žák dělat a vnímat. Zkušenost s nemocí tak podle jeho vyprávění nezůstala oddělenou kapitolou života. Vstoupila do způsobu, jak přemýšlí o učení a jak své poznatky předává.

Co pro něj znamenají velké svaly

Leisner neříká, že prsty přestávají vykonávat jemnou práci. Hledá jejich souhru s většími svalovými skupinami a s pohybem celé paže. Jeho hlavní námitka míří k představě, že na kytaru hraje izolovaná ruka a zbytek těla pouze drží židli.

Při výkladu rozlišuje různé úkoly levé ruky: přiblížení ke struně, vytvoření potřebného kontaktu a přenos mezi místy. Nejde tedy o jednoduchou radu „dělej všechno ramenem“. Velký pohyb může pomoci pochopit nový vztah částí těla; při běžné hře se následně zjemňuje. Z těchto slov nelze bez ukázky a zpětné vazby sestavit přesný rehabilitační návod.

Leisner místy vyjadřuje velmi silné přesvědčení o ochranném účinku své techniky. Tvrzení, že určitý způsob hry vylučuje zranění, zde nepřebírám jako zaručený fakt. Pro mě je užitečná především otázka podpory a rozdělení práce, nikoli příslib nezranitelnosti.

Učitel nejprve poslouchá a vybírá prioritu

Napětí se Leisnerovi někdy nejprve projeví ve zvuku. Potom sleduje širší souvislosti: výraz obličeje, krk, ramena a způsob držení. Neznamená to, že každý výraz tváře označuje chybu. Smyslem je poznat, zda určitá aktivita pomáhá hudbě, nebo zbytečně spotřebovává síly.

U žáka se nesnaží opravit všechny věci zároveň. Vybírá problém, jehož změna může otevřít cestu dalšímu učení. Také připouští, že lidem vyhovují rozdílné pohybové přístupy a rozdílní učitelé. Zmínky o józe, Alexanderově technice či Feldenkraisově metodě chápu jako zdroje jeho zkušeností, nikoli jako seznam prokázaných léčeb FD.

Uvolnění není nehybnost

Zajímavá je otázka, zda práce s tělem nezbaví hráče výrazu. Leisner rozlišuje zbytečné napětí a přirozený pohyb provázející hudbu. Cílem není kamenná tvář ani tělo připevněné v ideální pozici. Po změně návyku se výraz může vrátit svobodněji, bez povinnosti znovu vyrábět starou křečovitou podobu.

Podobně nepovažuje stabilitu kloubů za totéž co ztuhnutí. Pro čtenáře s dystonií je tento rozdíl důležitý: pokyn k podpoře nemá znamenat, že má ruku silou znehybnit. Vhodný způsob změny je individuální a potřebuje posoudit podle skutečné reakce při konkrétním úkolu.

Nejdřív zjistit, o čem skladba je

Pod označením soul work popisuje Leisner první setkání s charakterem skladby: její náladou, směrem, tempem, stavbou a frázováním. Teprve na tomto základě má podle něj smysl podrobně rozhodovat o technice. Prstoklad totiž není neutrální; může některou hudební možnost otevřít a jinou uzavřít.

Analytická práce potom řeší malé úseky, pohyby a konkrétní potíže. Následuje návrat k celku, který může po podrobné práci znít a působit jinak. Nejde o volbu mezi přesností a citem. Leisner chce, aby se vzájemně informovaly a postupně propojily. Pro člověka, který momentálně nemůže hrát, zůstává hudební porozumění dostupné také poslechem, zpěvem nebo slovní poznámkou.

Čtyři tempa a rozdílné tempo učení

V rozhovoru se objevuje cvičení ve velmi pomalém, pohodlném středním, rychlejším než koncertním a nakonec koncertním tempu. Smyslem je poznat skladbu v různých podmínkách, ne celý život honit jediné číslo metronomu. Koncertní tempo navíc není neměnná hodnota nezávislá na situaci.

Tento postup se týká hudebního cvičení; nepřevádím jej na pokyn zrychlovat pohyb postižený dystonií. Leisner rovněž upozorňuje na rozdíl mezi rychlým pochopením a pomalejším tělesným osvojením, například u dospělých žáků. Porozumět větě ještě neznamená umět ji okamžitě uskutečnit.

Kniha jako výsledek dlouhé výuky

První návrh knihy Playing with Ease napsal podle svého vyprávění rychle, ale předcházela mu desetiletí výuky a zpřesňování slov. Dvě kapitoly se týkají konkrétně pravé a levé ruky kytaristy, další témata přesahují jeden nástroj. V rozhovoru je zároveň patrné, že text, fotografie a ukázky tvoří celek.

Odnáším si z něj potřebu nezaměnit pochopení principu za zvládnutí pohybu. Dobrá otázka pro lekci zní: co přesně se u mě změnilo ve zvuku, v ovladatelnosti a v námaze? Odpověď má být konkrétnější než pouhé „použil jsem velké svaly“.

Orientační místa v přepisu: 08:51 dystonie; 14:00 výběr tělesných souvislostí; 26:55 vznik knihy; 35:00 velké svaly; 45:25 hudební a analytická práce; 51:00 různé rychlosti cvičení.

Zdroj rozhovoru

• Podcast: The Classical Guitar Corner Podcast.
• Epizoda: CGC 079: Playing With Ease – David Leisner.
• Moderátor: Simon Powis.
• Host: David Leisner.
• Vydáno: 2018-11-18 v 18:56:04 UTC.
• Platforma dodaného podkladu: Apple Podcasts.
• Poslech a údaje o pořadu: The Classical Guitar Corner Podcast – Oficiální stránka epizody.
• Podklad: dodaný anglický přepis 02 - CGC-079-Playing-With-Ease-David-Leisner.txt. Zjevné chyby automatického rozpoznávání jmen a názvů jsou redakčně opraveny; tento článek je tematickým zpracováním, nikoli doslovným překladem.

Další přímý zdroj: David Leisner: kniha Playing with Ease. Osobní zkušenosti a pedagogické názory v rozhovoru nejsou univerzálním léčebným postupem pro fokální dystonii.

David Leisner – všech deset rozhovorů

1. David Leisner: méně kontroly, více hudby
2. David Leisner: jak propojit tělo, techniku a smysl skladby (tento článek)
3. David Leisner: vlastní hudební hlas, tréma a důvěra
4. David Leisner: návrat po dystonii, tvorba a životní opora
5. David Leisner o fokální dystonii: první objev není konec cesty
6. David Leisner: nejprve člověk, potom kytara
7. David Leisner: co skrývá Bach, Ginastera, Villa-Lobos a Mertz
8. David Leisner: širší hudební život, cvičení a cesta z dystonie
9. David Leisner: hudba za hranicemi prstů a koncertu
10. David Leisner: Playing with Ease, skladba a radost ze spolupráce