Hudebník nemusí být kopií svého učitele a koncert nemusí být nepřetržitou zkouškou vlastní hodnoty. V rozhovoru s Benjaminem Tintem se David Leisner zabývá osobitostí, skladbou, úpravami Schuberta a trémou. Fokální dystonii zde podrobně neřeší. Přesto v jeho slovech nacházím důležité souvislosti pro každého, jehož vztah ke hraní narušila nejistota.

Učitel nemá vyrábět vlastní kopie

Leisner chce, aby se osobnost žáka dostala do výsledné hudby. To neznamená rezignovat na skladatelův text. Interpret podle něj znovu vytváří podobu již napsaného díla a vlastní představivost se setkává s konkrétními závazky vůči skladbě. Rozdíl mezi dvěma dobrými hráči nemusí dokazovat, že jeden z nich nepochopil jedinou správnou odpověď.

Pro mě je na tom cenná rovnováha mezi odpovědností a svobodou. Stejná barva, gesto nebo prstoklad nemusí odpovídat různým lidem. Učitel může nabídnout prostředky k hledání, aniž by rozhodl předem, jak přesně musí výsledný člověk znít.

Skládat také bez kytary v ruce

Jako skladatel pracuje Leisner i u stolu nebo u klavíru. Nechce, aby mu obvyklé hmaty ruky předem určovaly všechny hudební nápady. Nástroj potom samozřejmě používá k ověření, zda se zamýšlené řešení dá uskutečnit.

Toto rozlišení mezi představou a ověřováním mě zajímá i mimo komponování. Když je hudební myšlení trvale přivázáno k tomu, co právě nejspolehlivěji zahrají prsty, snadno se zúží. Poslech, zpěv, znalost formy nebo rozhovor o charakteru skladby mohou zůstat skutečnou hudební prací i v období tělesného omezení. To je můj praktický závěr, ne Leisnerův léčebný pokyn.

Schubert a umění ubírat

V úpravách Schubertovy hudby řeší Leisner jiný druh omezení: kytara nemůže bez rozmyslu převzít všechny možnosti klavíru. Mluví o postupném ubírání, při němž musí zůstat zachována hudební podstata. Cílem není zahrát co nejvíce původních tónů za cenu ztracené fráze a neobratného výsledku.

U Arpeggione sonáty upravoval pro kytaru klavírní part; melodickou linku přebírá violoncello, v jeho spolupráci se Zuillem Baileym. Je důležité tyto role nezaměnit. Druhým velkým příkladem je písňový cyklus Die schöne Müllerin, na kterém spolupracoval s barytonistou Michaelem Kellym.

Přesvědčivá úprava má podle jeho výkladu obstát jako živá hudba v novém obsazení. Kytara není nedokonalý klavír; nabízí vlastní dozvuk, barvy a intimitu. Rozhodování, co ponechat a co vypustit, vyžaduje hlubokou znalost skladby, nikoli jen převod not.

Tréma a vnitřní recenzent

Velkou část rozhovoru tvoří koncertní nervozita. Leisner popisuje, jak může hráče odvádět představa, co si o něm publikum právě myslí. Místo aby něco sděloval, poslouchá ve své hlavě průběžnou recenzi. Každá drobnost se potom mění v podnět k dalšímu hodnocení.

Jeho odpověď směřuje k přítomnému hudebnímu úkolu a k dávání. Na pódiu je hudba určena posluchači. Důvěra v naučené pohyby přitom nemusí znamenat bezmyšlenkovité hraní: lze nechat připravené mechanismy fungovat a současně živě utvářet frázi. Odpojení od hudby a zbytečné řízení každého detailu nejsou jediné dvě možnosti.

Samotný zákaz chyby je chudý hudební záměr. Více řekne představa, kam fráze směřuje, jakou má náladu nebo jak má tón pokračovat. Neznamená to, že koncertující člověk dokáže pouhou změnou myšlenky vypnout úzkost. Je to směr práce s pozorností, který lze postupně zkoumat.

Čí příběh právě posloucháme

V této části vypráví moderátor Benjamin Tint také vlastní příhodu s nesprávným užitím léku na trému. Není to Leisnerova zkušenost ani návod k dávkování. Považuji za důležité tento rozdíl zachovat: rozhovor o psychice vystoupení neopravňuje k vlastní změně předepsané léčby.

Stejně tak nelze z tématu trémy odvodit, že fokální dystonie je jen nervozita před publikem. Epizoda takové vysvětlení nepodává. Její přínos vidím v porozumění hudebnímu prožitku, nikoli v dodatečné diagnóze podle povahy hráče.

Ruka patří k celému člověku

Leisner se vrací k širší anatomické souvislosti hry. Jemný pohyb ruky má oporu v dalších částech těla; nelze jej dobře pochopit jen podle vzhledu konečků prstů. Současně upozorňuje na rozdíly mezi hráči. Napodobit nápadný prvek techniky obdivovaného interpreta neznamená převzít všechny podmínky, v nichž mu funguje.

Pro čtenáře s FD z toho vyvozuji užitečné téma k odborné konzultaci: jak vypadá konkrétní úkol v souvislosti s oporou, pozorností a hudebním záměrem? Není to povinnost donutit tělo k univerzální póze. Ani tentokrát z rozhovoru nesestavuji návod, který by měl nahradit vyšetření a individuální práci.

Hudba jako bezpečné místo

V závěru mluví Leisner o hudbě také jako o útočišti v těžkých životních okolnostech. Její význam pro něj nezačíná až u profesního úspěchu. Tím se celý rozhovor uzavírá mnohem osobněji: člověk není pouze souborem výkonů, které právě dokáže předvést.

Právě tuto myšlenku si chci zachovat. Nemusíme čekat na dokonalou techniku, bezchybný koncert nebo vyřešení všech zdravotních problémů, abychom zůstali v kontaktu s hudbou. Způsob kontaktu se může měnit, jeho hodnota tím automaticky nemizí.

Orientační místa v přepisu: 00:00 osobitost žáka; 08:22 komponování; 10:54 Schubertovy úpravy; 18:46 tréma; 32:00 celé tělo; 39:00 hudba jako životní opora.

Zdroj rozhovoru

• Podcast: The Lone Guitarist.
• Epizoda: David Leisner.
• Moderátor: Benjamin Tint.
• Host: David Leisner.
• Vydáno: 2022-08-04 v 01:26:23 UTC.
• Platforma dodaného podkladu: Apple Podcasts.
• Poslech a údaje o pořadu: The Lone Guitarist – Oficiální stránka epizody.
• Podklad: dodaný anglický přepis 03 - David-Leisner(1).txt. Zjevné chyby automatického rozpoznávání jmen a názvů jsou redakčně opraveny; tento článek je tematickým zpracováním, nikoli doslovným překladem.

Podcast a datum jsou ověřeny podle obsahu rozhovoru a oficiálního RSS pořadu; v dodané hlavičce byly údaje dvou rozhovorů zaměněné.

Další přímý zdroj: David Leisner: kniha Playing with Ease. Osobní zkušenosti a pedagogické názory v rozhovoru nejsou univerzálním léčebným postupem pro fokální dystonii.

David Leisner – všech deset rozhovorů

1. David Leisner: méně kontroly, více hudby
2. David Leisner: jak propojit tělo, techniku a smysl skladby
3. David Leisner: vlastní hudební hlas, tréma a důvěra (tento článek)
4. David Leisner: návrat po dystonii, tvorba a životní opora
5. David Leisner o fokální dystonii: první objev není konec cesty
6. David Leisner: nejprve člověk, potom kytara
7. David Leisner: co skrývá Bach, Ginastera, Villa-Lobos a Mertz
8. David Leisner: širší hudební život, cvičení a cesta z dystonie
9. David Leisner: hudba za hranicemi prstů a koncertu
10. David Leisner: Playing with Ease, skladba a radost ze spolupráce