David Leisner je pro mě mimořádně důležitou osobností. Proto chci jeho rozhovorům věnovat celou sérii a zachytit také to, co přesahuje samotnou fokální dystonii. V rozhovoru s Rosie Bennet nejde o postup rehabilitace. Jde o vztah mezi pohybem, pozorností a hudbou: kdy už nám další vědomá kontrola nepomáhá a jak se učit bez neustálého souzení sebe sama.

Lekce od violistky, která změnila způsob hraní

Leisner vzpomíná na setkání s violistkou a pedagožkou Karen Tuttle. Hrál jí Bachovu Chaconnu a dostal podnět, který se netýkal nového prstokladu. Měl dovolit hudbě, aby se přirozeně rozvíjela, a vnímat souvislost fráze s pohybem celého těla. Tuttle pracovala s povolením napětí a s návazností pohybů, nikoli pouze s místem, kde prst dopadá na strunu.

Podle Leisnera se tím proměnil výsledný zvuk i jeho prožitek hry. Podstatné pro mě je, že nešlo o dodatečnou gymnastiku přilepenou k hotovému výkonu. Tělesná zkušenost a hudební výraz se vzájemně ovlivňovaly. Pohyb, který musí být při seznamování s novým přístupem někdy zřetelnější, se později může stát nenápadnou součástí hry.

Pustit kontrolu neznamená přestat se učit

Leisner rozlišuje fázi podrobného učení a okamžik, kdy už je třeba nabytým dovednostem důvěřovat. Pokud i dobře připravenou skladbu při každém hraní rozebíráme na jednotlivé pohyby, můžeme ztratit její celek. Popisuje také naklánění hlavy k hmatníku a úzkostné sledování rukou: pozornost se může zúžit tak, že hráči přestává sloužit.

Součástí přípravy proto pro něj může být odložení skladby a pozdější návrat. Nepovažuje za nutné udržovat celý koncertní program dlouhé týdny nepřetržitě na vrcholu intenzity. Jednotlivé části mohou zrát odděleně a spojit se blíže vystoupení. Tuto myšlenku chápu jako práci s pozorností a plánováním, nikoli jako univerzální kalendář vhodný pro každého.

Co si z toho může odnést člověk s dystonií

V této epizodě se fokální dystonie neprobírá jako samostatné téma. Leisner mluví o vlastní dřívější zdravotní zkušenosti a o napětí, ale nepředkládá zde léčebný protokol. Pro čtenáře s FD je rozhovor zajímavý především otázkou, zda se veškerá pozornost nezměnila v nepřetržité hlídání postiženého prstu.

Z toho nelze vyvodit, že dystonii způsobuje přemýšlení nebo že ji odstraní pokyn „uvolni se“. Jako podnět ke společné práci s odborníkem mi však připadá užitečné hledat zadání, které ponechá prostor i rytmu, zvuku nebo směru fráze. Změna pozornosti nemá znamenat ignorování mimovolních pohybů a pokračování přes zhoršování.

Pozorování před hodnocením

Jednu z nejcennějších částí rozhovoru nacházím v rozlišení mezi popisem a soudem. Věta „to bylo hrozné“ neposkytuje mnoho informací. Konkrétní zjištění o délce tónu, přerušení fráze nebo pocitu námahy už může být podkladem pro další krok. Leisner nechce odstranit nároky na kvalitu. Chce, aby jim předcházelo skutečné vnímání.

Stejný princip používá při výuce. Nejprve hledá něco konkrétního, co se žákovi podařilo, a dává mu najevo, že jeho hru opravdu slyšel. Teprve potom přicházejí opravy. Pro mě je to důležitá připomínka, že člověk nemusí být nejprve ponížen, aby se mohl něco naučit. U hudebníka, jehož jistotu narušila nemoc, je tento rozdíl obzvlášť citlivý.

Začátečníci, radost a hranice vlastního názoru

Na otázku o úplných začátečnících Leisner nepředstírá všeobecnou zkušenost: říká, že je sám neučí. Práci s velkými svaly nepředkládá jako nutný obsah první lekce. Připomíná naopak svou ranou učitelku, která v něm podporovala živý vztah k hudbě. Technická přesnost má vyrůstat z hudebního smyslu, nikoli jej vytlačit.

Kriticky se vyjadřuje také ke kultu dlouhých hodin a k představě, že bolest potvrzuje opravdové nasazení. Jeho důraz na radost nepovažuji za zákaz poctivé práce. Je to otázka, zda práce stále slouží hudbě a člověku. Zároveň platí, že samotná nepřítomnost bolesti neprokazuje zdraví ruky; potíže s ovládáním zasluhují pozornost i bez ní.

Ani zkušený učitel nemá hotovo

V závěru mluví Leisner překvapivě otevřeně o vlastním dalším učení, například o souhře nehtu a bříška prstu při kontaktu se strunou. Staré návyky se mohou vracet i po desetiletích. Rovněž odmítá představu, že existuje jediný vzhled správné hry: důležitý je zvuk, funkčnost a konkrétní člověk, ne příslušnost k technickému táboru.

Pro vlastní čtení tohoto rozhovoru si nechávám tři otázky: Umím popsat, co se skutečně stalo, dříve než se odsoudím? Dávám vedle detailu prostor celé frázi? A dovolím si změnit názor, když mi jiný přístup nabídne lepší zkušenost? Jsou to otázky pro hudební život, nikoli test, zda se člověk s dystonií snaží dostatečně.

Orientační místa v přepisu: 03:05 Karen Tuttle; 18:26 odložení skladby a důvěra; 27:00 otevřenost různým přístupům; 31:54 pozorování před soudem; 35:59 vlastní další učení. Časy se mohou mezi verzemi epizody lišit.

Zdroj rozhovoru

• Podcast: The Rosie Bennet Podcast / FRET NOT.
• Epizoda: #27 David Leisner: Playing with Ease & Letting Go.
• Moderátor: Rosie Bennet.
• Host: David Leisner.
• Vydáno: 2022-02-07 v 17:52:37 UTC.
• Platforma dodaného podkladu: Apple Podcasts.
• Poslech a údaje o pořadu: The Rosie Bennet Podcast / FRET NOT – Oficiální stránka epizody.
• Podklad: dodaný anglický přepis 01 - 27-David-Leisner-Playing-with-Ease-Letting-Go.txt. Zjevné chyby automatického rozpoznávání jmen a názvů jsou redakčně opraveny; tento článek je tematickým zpracováním, nikoli doslovným překladem.

Na Apple Podcasts je pořad označen The Rosie Bennet Podcast; původní vydavatelská stránka a nahrávka používají název FRET NOT.

Další přímý zdroj: David Leisner: kniha Playing with Ease. Osobní zkušenosti a pedagogické názory v rozhovoru nejsou univerzálním léčebným postupem pro fokální dystonii.

David Leisner – všech deset rozhovorů

1. David Leisner: méně kontroly, více hudby (tento článek)
2. David Leisner: jak propojit tělo, techniku a smysl skladby
3. David Leisner: vlastní hudební hlas, tréma a důvěra
4. David Leisner: návrat po dystonii, tvorba a životní opora
5. David Leisner o fokální dystonii: první objev není konec cesty
6. David Leisner: nejprve člověk, potom kytara
7. David Leisner: co skrývá Bach, Ginastera, Villa-Lobos a Mertz
8. David Leisner: širší hudební život, cvičení a cesta z dystonie
9. David Leisner: hudba za hranicemi prstů a koncertu
10. David Leisner: Playing with Ease, skladba a radost ze spolupráce